Všeobecně se ví, že fosilní paliva, která dosud z velké míry využíváme na výrobu elektrického proudu, mají dvě zásadní vady na kráse:
- jejich výskyt je omezený (ať už časově nebo technologicky)
- zplodiny uvolněné do ovzduší při jejich spalování jsou škodlivé pro atmosféru a přispívají k tzv. skleníkovému efektu, tedy oteplování planety, na jejímž přírodním bohatství jsme životně závislí.
Výjimku netvoří ani využití uranu k výrobě jaderné energie. Sice se při její výrobě nevypustí do ovzduší takové množství škodlivin. K nepředstavitelnému zatížení životního prostředí však dochází především díky vyhořelému odpadu. Ten totiž zůstane vysoce radioaktivní, tedy životu nebezpečný po několik tisíciletí. Dosud neexistuje žádné řešení, které by bylo stoprocentně bezpečné, tedy takové, které by zajistilo, že během uložení vyhořelého paliva nedojde k jakémukoli úniku radioaktivity. Také nesmíme opomenout, že i těžba uranu je velice energeticky a technologicky náročná a rovněž zatěžuje životní prostředí kvůli nasazení řady chemických preparátů, kterými se daří »vymýt« uran. Tudíž jak při těžbě uranu, tak i při jeho nasazení při výrobě jaderné energie dochází k velkému zatížení životního prostředí.
A sice jde většinou o rozsáhlé oblasti, které se mohou při havárii rozrůst o několik desítek, ne-li stovek i tisíců procent. Radioaktivita vypuštěná do ovzduší nezná hranic států, tedy lidský rozměr uvažování.
A v tomto bodě je právě německé nahlížení na blízkou i vzdálenou budoucnost radionálnější, moudřejší, prozřetelnější a více důvtipnější než to, které donekonečna, tedy nekriticky obhajuje jadernou energetiku.
Stát, který začne v co nejkratší době využívat energii ze svých vlastních obnovitelných zdrojů, získá řadu výhod.
- vyšší konkurenceschopnost
- větší politickou a ekonomickou a ekologickou nezávislost na zahraničních zdrojích, které jsou občas nevypočitatelné, když sami potřebují dodávat větší množství vytěžených surovin vlastním obyvatelům
- mnoho nových pracovních míst v nových odvětvích, což opět přispěje k ekonomickému růstu a ke snížení nezaměstnanosti
- lepší, tedy efektivnější využívání energie, jelikož se využijí méně energeticky náročné přístroje a technologie, což opět povede k vyššímu ekonomickému zisku: menší náklady na výrobu stejného množství produktů ve stejné kvalitě (v tomto směru hodně zaostává řada zdejších firem, čímž si samy mohou za nižší zisky a de facto tak podporují svou nekonkurenceschopnost)
- šetrnější zacházení s vlastním životním prostředím – znatelné snížení emisí
- nastartování investic do výzkumu, školství a vývoje nových technologií
To vše není ničím, co nelze dosáhnout. Dosud zde chyběla a chybí vůle, která byla a ještě stále bývá schválně jistou strategií blokována ze strany současných energetických koncernů. Jistě, jejich obavy jsou opodstatněné: Při využívání energie z obnovitelných zdrojů bude moci řada obcí sáhnout po vlastních zdrojích přímo na místě a ne být odkázána na vzdálené firmy. Tudíž se současný systém může rozplynout a být více decentralizovaný, než který tu zavedly a obhospodařují energetické koncerny v současnosti.
Takže se vedle státu mohou stát i obce více nezávislé na velkých dodavatelích. Jelikož bude tento segment v rukách mnohem více firem, logicky dojde též k nárůstu konkurence, což by také mohlo stlačit ceny za elektřinu dolů.
Suma sumarum jsou tedy zmíněné argumenty, které zaznívají v Německu, více připravené na blízkou budoucnost než ty zdejší, které si nechtějí připustit, v jakém světě se nyní nacházíme. Z historie víme velmi dobře, že štěstí přeje připravenému. A jak se hezky říká, je třeba neusnout na vavřínech a být více vnímavý k tomu, co nám svět nabízí a co od nás nastalé situace po- a vyžadují.