Bezkoncepčností je chování řídících hlav Česka charakteristické. Přitom právě to může vyvolat ještě zásadnější ztroskotání. Chybí zde určité povznesení se nad vzniklou situací, jistý odstup. S ním by se pak mohli čeští politici sami shlédnout v zrcadle, které odráží do zahraničí jen samé divné signály. Veškeré jednání je tu viděno jako prostá komedie dětí tahajících se o bábovičku na písečku, které při tom boji zapomněly, že už jsou přeci jen velké.
Právě tento stav není dobrý pro další vývoj důvěry v zastupitelskou demokracii. Už nyní se projevuje tato propast v nízké účasti při volbách. Máloco z toho, co politici svým voličům zprostředkovávají, je pro občana srozumitelné. Svými bezobsažnými předvolebními hesly ani ničeho jiného dosáhnout nemohli, jen jediné, odtáhnout se od veřejnosti ještě víc a stát se pro ní o něco nečitelnější, než byli.
Přitom je kolem tolik věcí, jež volají po řešeních. Ať už jsou to například přebujele rostoucí výdaje veřejných financí, nejasná podpora vysokoškolského, jakož i všeobecného vzdělání či v některých regionech velká nezaměstnanost. Tato země si bezobsažnost nemůže dovolit, spíše řádné, jasné, rozvážné, moudré, odvážné, pragmatické a hlavně vysvětlené a vysvětlitelné činy, s nimiž se rád člověk ztotožní a jimž dá rád podporu, protože bude vidět, že ledacos řeší. Bez nich se dlouhodobosti, podpory a síly demokracie v Česku jen s těží dosáhne.