Předně tím někdo zdárně upozornil na blížící se vrcholné setkání osmi
vyspělých zemí světa, jinak řečeno G8, které dotyčným leží v
žaludku. Současně tím vyjádřili svůj protest – byť rázným a trestným způsobem – proti velkému vlivu firem
na veřejný prostor a upozornili tak na jistý problém současného vy- a
zneužívání veřejných prostranstvích. Ty jsou totiž v současné době
natolik dobrým místem, kde se dá nabízet své zboží, že narazíte na
propagaci produktů ve městě a často i na vesnicích téměř na každém
kroku. Což samozřejmě není ničím neobvyklým, nějakým způsobem se o zboží zákazník dozvědět musí. Pozoruhodné je pouze to, jakým
způsobem se výrobky propagují a v jaké míře se tak děje. Tedy, jak dalece a v jakém množství a rozměru reklamy zasahují do
veřejného prostoru, do jeho vzhledu a nálady. To vše se totiž
odráží v celkovém vnímání daného místa. Přičemž jsou dvě možnosti, jak reklamy na okolí, v němž se vyskytují, působí: Buď z něj činí nepřeberné množství grafických počinů, které vizuálně unaví a které často nepasují k dotyčnému rázu okolí (architektura, krajina), takže spíše působí nechtěně, nepatřičně či dokonce nevkusně, nebo se danému místu přizpůsobí, přičemž zůstanou viditelné, zato nerušivé, přičemž oko na všem spočine s chutí a uznáním.
Koncept a pravidla
A to vše je samozřejmě spojené s prodejností veřejných prostor, která jde ruku v ruce s architektonickou a celkovou koncepcí daného místa a lidí, kteří jej spravují. Tím se dostáváme k politikům a jejich vizím, plánům a zájmům a rovněž k občanům a jejich přáním, zájmům a schopností říct na patřičném místě, když se jim něco nelíbí a jak by své město rádi měli. Politiků se můžeme ptát – zaměříme-li se na náš příklad – zda je víc v zájmu Berlíňanů kochat se starou architekturou, které je tu poskrovnu, nebo se nechat vizuálně "unášet" sdělením kdejaké firmy kdekoliv a za jakýchkoli podmínek. Co si víc odnese turista z takového prostředí? Bude to spíše hezká vzpomínka na dovednost starých mistrů vytvořit zajímavé stavby a povedená naváznost současných na jejich díla nebo se mu spíš vybaví grafický guláš, tlačící se dopředu a potlačující vše kolem, když se jím pomíjí, vedle, u čeho a na čem se nachází? Věřím, že se většina z našich vzpomínek upíná k místům, která čísila ojedinělým nábojem, ne však jistou agresí, která vzniká z vizuální přehršelosti a neuspořádanosti.
Vy zíráte, my zíráme
Další podstatnou část této problematiky tvoří reklamy podél komunikací. Na těchto místech mají obří plakáty nechtěný vliv na koncentraci řidičů při jízdě autem. Místo hledění na vozovku totiž řidičovu koncentraci, ať chce nebo nechce, na sebe strhávají různé poutače, které jsou nejen opatřené nějakým obrázkem ale i písmem. Takže se lze lehce dovtípit, že jistou pozornost vyžadují, protože jsou graficky schválně nápadnější než úsek, který máte před sebou. V Německu je například možné v současnosti najít vedle dálnice jen "bilboardy", které upozorňují na nebezpečí rychlé jízdy. Jde tedy spíše o výchovný efekt. Pravou reklamu tu najdete až na odpočívadlech. Projedeme-li se po tuzemských dálnicích a silnicích, nebudeme vědět, na co se máme soustředit dřív, tedy jestli se chce po nás zdatně řídit nebo nakupovat. Z českých luhů a hájů lze jako odstrašující příklad za všechny zmínit hlavní silnici ve Znojmě. Zkuste si pobýt nějaký čas v sousedním Rakousku a pak přejet na české území a projíždět tímto jihomoravským městem. Myslím, že budete doslova zírat a nevědět, kam s očima. Z toho jasně vyplývá, jaký vliv na koncentraci řidičů
mají bilboardy podél komunikací. Z laického a logického úsudku určitě
značnou na to, aby na jistou chvíli odvedly pozornost od dění na
vozovce. Můžeme se ptát, přispívá to k bezpečnosti a klidné jízdě nebo
spíše naopak? Domnívám se, že naopak. Ostatně v jiných státech na to přišli již dávno. Nebylo by proto na škodu vzhledem ke zlepšení bezpečnosti, která je kromě jiného spojená s koncentrací a rozvážností, přehodnotit pravidla na využívání a vzhledu reklamy u komunikací jakož i vůbec ve veřejném prostoru. Jinak dál bude místami Česko působit jako divný disneyland, kterému jde v první řadě o propagaci výrobků a ne o představení a vystavení svých krás naodiv. Navíc jde přece o náš společný prostor, životní prostředí, v němž se chceme
cítit jak my tak i naši návštěvníci příjemně, ne vystresovaně.