Reklama
 
Blog | Jan Kout

Utečenecká politika: Svět potřebuje naši lidskou tvář

Právě v těchto dnech ukazuje několik balkánských zemí, jak se má člověk zachovat k utečencům, zatímco je postoj Česka nadále cynický a donebevolajícně ostudný a nelidský. Svět potřebuje i nás, a sice ne zrovna jako exportní zem, ale tu s lidskou tváří.

Chorvatsko, Srbsko a Makedonie jasně prohlašují, že přijmou kohokoli a pomůžou komukoli, kdo pomoc potřebuje, ať je jakéhokoli náboženského vyznání, má jakoukoli barvu pleti a ať pochází z jakékoli válečné oblasti. Ten, kdo pomoc potřebuje, ji musí dostat. Tečka. Takto smýšlejí. A nic jiného člověk, který je solidární, humánně založený, sociální a považuje lidská práva za samozřejmé, k jejímuž dodržování se zavázala i ČR a jimiž se chlubí dokonce ve své ústavě, neočekává. Zmíněné země nejenže dodržují mezinárodní právo, ale nastavují lidskou tvář. A co dělá Česko? Jen se veze na vlně islamofobie a xenofobie a porušuje mezinárodní právo, když nechce uprchlíkům poskytnout azyl, na který mají právo.

Nejde o ekonomiku

Když se člověk podívá na ekonomickou sílu zmíněných zemí, lze je označit za relativně „chudé“. Naproti tomu Česko je bohaté (kromě toho se Praha svou kupní silou vyrovná již Hamburku), ovšem o své blaho se tato země nehodlá dělit. To si radši nechá koleno vrtat. Molière by se radoval.

Je tedy vidět, že ekonomika tu svou roli hraje jen zdánlivě. To, co dané země od ČR na první pohled odlišuje a co samy dobře znají ze své nedávné minulosti, je utečenství. Že by právě kvůli tomu dokázaly být solidární a vcítit se do situace utečenců? Jenže rovněž Česko prošlo několika konflikty, kdy došlo k omezení a porušování lidských práv a kdy bylo nutné vzít nohy na ramena a vše opustit, co bylo daným osobám milé a drahé.

Tudíž by taky ČR mohla čerpat ze své nedávné historie a znovu si uvědomit, že svobody a lidská práva je nutné hájit každým dnem. A zrovna v době, kdy je konečně sami můžeme zažívat, je přece přirozené pomáhat jiným, aby je taky mohli mít.

Nejde přitom o něco nového. Tento postoj a politika byla dlouhodobým motorem české zahraniční politiky. Je nepochopitelné, nelidské a cynické, že ho tato vláda vypíná v době, kdy je více než kdy jindy nutné nabídnout humanitární a humánní pomoc.

Proč česká vláda a většina společnosti smýšlí stejně jako Zeman? Proč se česká vláda nechá zviklat průzkumy veřejného mínění, proč nenastaví jasnou lidskou tvář negativní náladě ve společnosti a nepostaví se veřejnosti na obranu lidských práv? Copak by se nechala ovládat jakýmkoli dalším průzkumem a hecováním, jež bude prosazovat například zrušení demokracie, tedy prostředí, v němž může současný politický systém a tedy i česká vláda fungovat?

Pokud ne, tak si musí uvědomit jednu základní rovnici: k demokracii patří lidská práva a svobody. Tečka. Ale ta nekončí s hranicí ČR. I za nimi je nutné o ně pečovat, bránit je, posilovat. Teprve pak může být i Česko samotné více silné ve své vlastní demokracii a k ní patřícím svobodám, když taktéž jeho bezprostřední i vzdálené sousední země budou dbát o dodržování lidských práv a svobod.

Jako pštros

Česko se ovšem v tuto chvíli chová jako pštros, který si nepřipouští bolístky světa – a to není jen utečenecká politika, ale i změny klimatu. Kam se poděl kosmopolitní rozhled – a to nejen v politice, ale i v převážné většině médií a společnosti? Jde zase o tu českou pohodičku, která začíná pořádně smrdět také za českou kotlinou a která si dovoluje zahrávat s lidskými životy?

Myslel jsem si, že jsme z toho vyrostli. Anebo chce být Česko zase maličké, když se mu to právě hodí, jelikož nechce převzat zodpovědnost za světové dění, které klepe na jeho dveře? Určitě je to jednodušší, než ukázat a nabídnout svou velkorysost a být spoluzodpovědný za světové dění.

Ovšem jak dlouho budou svou velkorysost prokazovat jiní ČR (například podporou z evropských fondů), když není tato země sama schopná něco takového poskytnout? Ale zároveň jako exportní zem nadále Česko touží ekonomicky profitovat z otevřeného trhu a subvencí, tedy velkorysosti jiných…

Ať chce Česko nebo ne, oboje patří dohromady: Evropská unie není jen hospodářský klub, ale hlavně společenství žijící demokratické hodnoty, lidská práva a svobody, které je třeba podporovat a posilovat.

Položil si už někdo z českých politiků a veřejnosti otázku, jakou cenu za toto chování Česko zaplatí? A že má toto jednání dalekosáhlé následky taky pro evropskou politiku? Vidí vůbec čeští politici, média a veřejnost za okraj svého talíře? Je nejvyšší čas, aby se za něj konečně podívali. Za nim se odehrává svět, který nás potřebuje víc než kdy jindy a bez jehož demokratických hodnot, lidských práv, svobod a solidarity se také české společnosti nebude žít lehce. Každá nápomocná ruka je dobrá a očekávaná, jde o náš společný svět.

Reklama