Za tímto pojmem se neskrývá nic složitého, dokonce se to netýká jenom
výrobců energie, ani politiků, týká se to přímo každé domácnosti, každé
firmy, každého uživatele spotřebičů. Navíc ušetříte nejen svou
peněženku, ale i životní prostředí. Takže jakési východisko z energické
"krize"? Trochu, rozhodně jedno z těch nejhlavnějších, na němž se dokonce
může podílet kdekdo z nás.
Úplně vypnout a je to
Málokdo si dovede představit žít bez různých technických vymožeností.
Málokdo však také myslí na to, jak při jejich používání nešetrně
využíváme elektřinu, která nepřetržitě proudí do našich zásuvek. Zvykli
jsme si na mrhání. Zapnutou máme spoustu výrobků, které požírají proud,
aniž by toho bylo potřeba. Tedy právě v tu dobu, kdy je opravdu
potřebujeme. Uvědomění si toho, jak zacházíme s dodávanými zdroji, je
právě alfou a omegou energetické efektivity. Jde zkrátka o jedno:
uvědoměle spotřebovávat. V praxi to znamená, že lze ušetřit stovky, ba
i tisíce ročně, zároveň tak omezit rostoucí poptávku proudu a zatížení
prostředí, v němž žijeme. A tím pádem i sebrat vítra z plachet energickým firmám, že jen nutné postavit novou elektrárnu, která by vyráběla další energii na víc.
Co lze pro efektivní spotřebovávání udělat? Jedním velkým žroutem je například takzvaný režim spánku
(stand by). Ten se vyznačuje u většiny výrobků svítící kontrolkou, když
jsme spotřebič „vypnuli“. Jenže ten není zcela „vypnutý“, daný produkt
v tomto stavu totiž dál spotřebovává proud a ne zrovna málo. Průměrně
kolem 8W za hodinu. Přitom by stačilo vytáhnout zástrčku ze zásuvky
nebo úplně vypnout přístroj či si například pořídit rozdvojky s hlavním
vypínačem. Efekt tohoto počínání by byl například v Německu, kde se
lidé chovají více ekologicky než v tuzemsku, razantní. Vědci zde
vypočítali, že by se tak ročně mohla odstavit jedna velká
elektrárna. Další příklad je spíše pro obchodníky, které používají otevřené chladící vitríny a mrazící boxy: když by se všechny tyto přístroje přikryly víkem v německých obchodech, byla by jedna atomová
elektrárna bez práce (zdroj Die ZEIT ). Tyto dva příklady ukazují, že nejde o nic složitého. Změnit to jde, jen se musí.
Dej mi světlo
Nezůstaňme ale jen u dvou uvedených příkladů. Dále, kde se dá v domácnosti ušetřit, je osvětlení. Dlouho už jsou známé takzvané šetřící žárovky. Dříve byly neatraktivní svým bledým zářením, nyní jsou však k dostání s příjemným světlem, které je srovnatelné s tím od běžných žárovek. Přitom ty nejlepší vydrží až pět let (10.000 hodin) a i už jim neuškodíte jako dřív, když jste je rozsvítili a hned zhasli. Nasazením těchto žárovek se také dosáhne mnohého: až o 60% menší spotřeby. Ovšem i zde platí, svítit jen tam a tak dlouho, jak je potřeba. Například v již zmíněném Německu přechází ve velkých městech (např. v Berlíně) v rámci šetření na šetrnější pouliční lampy a diodové semafory. Ty poslední kromě mizivé spotřeby dokonce více září, takže jsou lépe vidět při jasnějších dnech. Podobným způsobem lze znatelně snížit odběr elektřiny například při používání počítače. LCD monitory jsou o hodně menšími žrouty proudu než staré, místo zabírající obrazovky.
K příznivému trendu také přispívají samotní výrobci. Všeobecně totiž platí, že čím dál tím víc z nich vyrábí šetrnější spotřebiče. Ale stále jsou na trhu i ty, které tak nečiní. Proto je dobré se při nákupu řídit zavedeným značením Evropské unie, které je na každém produktu ve formě nálepky se škálou od A do G, přičemž A a A+ platí jako ty nejšetrnější. Většinou jsou právě tyto výrobky dražší, ale propočítá-li se vklad, kvalita, životnost a spotřeba, jde o dobrou investici.
A co auto? A co vlak?
Nezůstaneme ale jen v domácnosti. Je také dobré vědět, kde lze ušetřit i u svého auta. Nehledě na rychlou jízdu, při níž je logicky spalováno více benzinu, než je uváděno výrobcem při rychlosti kolem 90 km v hodině, je zajímavé věnovat pozornost tomu, jak šlapeme na plyn. Při rozjíždění se se může hodně spálit, jakmile auto se zuřícím motorem vystřelí vpřed (aby se například dostalo k 50 kilometrové rychlosti v obci). Takže rozvážná, plynulá jízda může udělat hodně. Podle ADAC, německého Autoklubu klesne spotřeba o 20%, přepočítáno na celé Německo mohly by být účty majitelů vozů za benzín o 9 miliard Euro nižší.
Ale i rozhodnutí se pro veřejnou dopravu je velkým krokem. Tady však například České dráhy musí zlepšit nabízený komfort a své služby, aby se stala konkurenceschopnou vůči autům. V Německu, kde je také auto velkým miláčkem a jistým výrazem postavení, se to už podařilo. Ještě nikdy neměly Německé dráhy tolik cestujících jako letos. Podařilo se toho dosáhnou ovšem jen díky promyšlenému modernizování vlaků, tratí, služeb a atraktivních nabídek.
Další bolístkou, kterou lze začít léčit, je snížení množství odpadků, které se biologicky nerozkládají. V Česku například téměř vymizela možnost dostat ovoce nebo zeleninu nezabalené v igelitovém pytlíku. Požádáte-li, aby vám to zvážili „naostro“, jste považován za něco nevídaného. Přitom i u této položky se dá hodně ovlivnit. Koupím si radši vodu ve skle nebo v plastu či si ji natočím z kohoutku (když má chlor, tak ji nechám odstát. Podle normy je přece nezávadná), použiji raději papírový než umělohmotný pytlík nebo musím si vzít pokaždé novou igelitku, když jich mám tolik doma, třídím odpad, atd?
Topení a voda
A co topení? Snížit výdaje na topení lze též. Pomůže řádně zateplený dům s dostatečně těsnícími okny a s takovým topícím režimem, který topí, jen když je potřeba. Právě touto kombinací lze hodně dosáhnout. Až o 50% se můžou klesnout náklady. A kdo nemá vlastní topení, pouze centrální, je dobré mít odměrky upotřebeného tepla. Nejsou-li, je dobré přinutit dodavatele k nainstalování, jinak se vše platí za všechny paušálem a to poskytovatele nemotivuje k tomu, aby dodával teplo, až když je opravdu chladno (znám případ, kdy se dodává teplo podle doby ne podle venkovní teploty). Kdo topí sám, opět záleží na tom co kdo preferuje. I na českém trhu se nachází ekologicky i ekonomicky šetrnější výrobky. Třeba taková neefektivní pumpa umí spolykat hodně elektřiny. Momentálně jsou na trhu takové, které sežerou o polovinu méně než ty s průměrnou spotřebou. V Německu by to například znamenalo odstavení jedné velké elektrárny (jak napsal Die ZEIT ). V budoucnu se pak snad více vyplatí kombinovat solární energie se současnými zdroji tepla. A to ani nemluvím o zapnutých nízkoobjemových bojlerech pod umyvadly, které stále ohřívají, i když není proč.
Závěrem ještě krátce k vodním zdrojům. Na Zemi máme k dispozici jen 3% pitné vody. Evropské řeky se pomalu stávají čistými, do Labe se dokonce už vrátil rak říční, který se vyskytuje jen v čistých vodách, přesto je této životodárné tekutiny poskromnu. Proto bude její ochrana stále aktuálnější. Zabránit trvajícímu znečišťování se určitě dá. Zmíním se však jen o zmírnění ze strany domácností a malých či středních firem. Otázka zní: Jaké čistící a prací prostředky a kosmetiku se používá? Běžné nebo ekologické výrobky, tedy na bázi rostlinných výtažků, které se v přírodě rozloží? Leží-li vám to na srdci, je dobré se poptat po nějakých, na českém trhu již nějaké existují, musí se však hledat. Přitom i u běžných se dá ledacos ovlivnit. Na obalu pracích prášků se běžně uvádí, kolikrát lze s daným množstvím vyprat. A to je rozhodující informace. Neplatí totiž čím větší, tím více praní, naopak občas i dvouapůlkilové balení umí to co desetikilové. Efekt je však hrozný: takto se zbytečně sype do vody neuvěřitelné množství chemikálií. Možností je mnoho a není možné je tady všechny zmínit.
Všeobecně tedy platí, že chceme-li zastavit jisté nemilé vlivy závislosti na ostatních zemích, stát se tak více energeticky nezávislými (například Finsko je zcela nezávislé) a zároveň tím přibrzdit zvyšování skleníkových plynů, bylo by dobré kromě většího využívání obnovitelných zdrojů, ekologičtějších vozů a výrobků a zateplených domů změnit každodenní myšlení při zacházení a využívání okolních zdrojů. Jde jen o změnu rituálů, návyků. Ať už je to občan nebo firma, životní prostředí máme společné. Však se stačí podívat do Alp, jak hezky díky globálnímu oteplování roztávají ledovce.