V nich jsme se mohli toulat v různých citových rozpoloženích. Některá byla smutná, avšak zároveň plná naděje [Intervention, Une Annee Sans Lumiere], některá pak obveselovala [Sprawl II (Mountains Beyond Mountains, The Suburbs] a některá zvala ke skoku se vším, čím se dalo hýbat v sobě, se sebou a kolem sebe [Neighborhood #3 (Power Out), The Well And The Lighthouse, Ready to Start]. Takovou oslavu povedené hudby jsem ještě nikdy nezažil, ačkoli mě v životě pohltilo už několik hudebních hradeb. Vůkol se rozšířilo veselí a všichni se snažili dát najevo, jak umí přenést tóniny na své tělo, jak z nich mají radost, jak je odlehčují a odpoutávají od čehokoli všednodenního a jak jim vrací uvolnění a štěstí, které navíc prožívají v houfu stejně dobře naladěných osob.
Po krátké přestávce, kterou se neslo broukání na posledně zaznělou písničku Ocean Of Noise, pak přišly dvě skladby, z niž druhá ukončila berlínské vystoupení. V záři vášně, smutku, životaschopnosti, radosti a štěstí nás doprovodila ven na světlo píseň písní Wake Up. Večer byl svěží a krásně neopakovatelný. Škoda jen, že se nepodařilo objat všechny přítomné naráz, jak tomu nasvědčovala atmosféra. Tak jsme tak učinili aspoň v nitru.