Je krátkozraké se neustále dovolávat toho, aby se něco uzákonilo, když něco hoří, a tím si myslet, že se vše vyřeší. Jistě, dobrý právní rámec může cokoli podpořit, posunout, vyvolat a pozitivně ovlivnit na politické úrovni, ale jen málokdy zřetelně ve společnosti. Ta se s daným problémem musí vypořádat sama. Jakým způsobem tak učiní, se rozhoduje především na občanské úrovni, tedy mezi námi samými.
Tudíž je lehké jen čekat, až se něco změní bez mé pomoci. Jde pak o jistou omluvu vlastní pasivity. Samotná existence právní berličky nám nedá dostatečnou morální podporu, sílu a přesvědčení a nezmění naše uvažování a chování. Tyto věci jdou mimo právní prostředí, ty se spíše utváří debatami a postoji ve vlastním sociálním okolí. Opět, mezi námi samými.
Neobejdeme se bez uličních protestů tolerantních lidí. Nestačí, aby se o tom psalo, protest proti nenávisti a interoleranci se musí ztělesnit, jinak nebude brán vážně. Musí se tu vytvořit protipostoj vůči lidem, kteří přejí někomu smrt jen proto, že je jiný než oni. To je přece otřesné, tohle nesmíme dopustit! Jinak budeme sami převálcováni a spojováni s názorem hlásajících a šířejících nenávist a strach.
A to je klíčové. Každá společnost si může určit, co si k sobě navzájem a mezi sebou dovolí. Zda bude spíše tiše tolerovat vzájemné násilné bitky, osočování, nadávky, vyhrožování smrtí, ponižování, psychické násilí nebo zda se pokusí spolu vyjít, zajímat se o sebe a přistupovat k sobě individuálně, subjektivně a s úctou a poznatkem, že každý z nás je jiný.
Co myslíte, v jaké společnosti chcete žít Vy? A co s tím uděláte Vy sami? Není čas vyjít do ulic za více tolerance a pestrosti ve společnosti a zasadit se o ně vlastní silou v každodenním životě?