Proč nebude stačit, když se takovéto věci rozhodnout jen na nejvyšší politické úrovni? Jsem toho názoru, že se věci musí měnit na více úrovních souběžně, aby se pak dalo hovořit o dlouhotrvalém a udržitelném stavu. Takže je pěkné, že se vláda rozhodla pro podání návrhu na zákaz Dělnické strany. Teď jsou na řadě občané Česka a jejich morální postoje.
Tudíž: Dokud si my, sami obyvatelé Česka nevytvoříme morální konzens, tedy jistou představu a jakousi (nepsanou) smlouvu o tom, co se smí a co ne. Dokud nepochopíme, co opravdu znamená demokracie a jaká jsou s ní spojená práva a povinnosti, nemůžeme očekávat, že se zákazem podobných seskupení jako Dělnické strany něco změní.
Tento krok (zákaz DL) totiž může za současných podmínek uvíznout jen na té úrovni, kde bude nebo byl učiněn. Sice se tím předá z nejvyšší politické úrovně signál společnosti, že takovéhle strany jsou ohrožením demokracie (DL proti tomuto politickému systému otevřeně vystupuje na své internetové stránce), ale to jen na krátkou dobu.
Teprve tehdy, až bude většina obyvatel vědět, shodne se na tom a zasadí se o to, že se takovéto věci nesmí dít a že – a to je velice důležité – je tu sama nechce tolerovat, protože de facto ohrožují i ji samotnou a její demokratické fungování, pak lze hovořit o dlouhonosném přístupu a postoji vůči takovýmto a podobným projevům intolerance.
A s tím projevem by se, myslím, nemělo dlouho otálet. Situace z Litvínova nahání strach, protože se zakládá na násilí. To je zatím zaměřené proti jedné menšině, která se podle DL jaksi „vymyká“, ovšem za výjimku se dá pak označit každý jedinec, který se jaksi odlišuje od „čistých“ představ neonacistů. Z historie víme, jak se dají taková kritéria libovolně posouvat a co se tím dá dosáhnout. Odsud tedy pramení ohrožení demokratických principů, na kterých tato země stojí.
Pro připomenutí: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení." (článek 3 Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky.)
Je jasné, že se ještě stále učíme, jak se chovat demokraticky a jak se brát za svá práva. A je jasné, že máme právo na škobrtnutí. Jedno by však, myslím, mělo zůstat jasné za jakékoli situace: Při tom učení by se nemělo zapomínat na to, že bez našeho postoje a přičinění současné svobody, které z demokracie plynou, nezůstanou zachovány. Jen demokratické principy, které jsou pochopené, žité a přijaté za své, mohou přetrvat i jisté krize (jako teď tu ekonomickou a ekologickou).
Myslím si, že se již řada demokratických principů zabydlela v chování čím dál více obyvatel a těší se jejich přízně a péče. Konec tohoto procesu se nedá odhadnout, spíše žádného konce nemá, když se podívám do jiných demokratických zemí jako Spojených států amerických, Francie, Velké Británie, Švýcarska nebo Německa.
Stále znovu totiž budou nastávat nové situace, které budou vyžadovat jasný postoj jak politiků, tak obyvatel a jejich prokázání morálních zásad. A právě tato souhra obyvatel a politiků je klíčová pro fungování a udržitelnost svobodné (demokratické) společnosti. Věřím, že k této souhře demokracie dokážeme dojít. Pokud ne, neuměli jsme si ji udržet a ochránit, protože jsem jen nečině přihlíželi takovýmto událostem z Litvínova.