Vezměme si kupříkladu slogan ODSouzeni k reformám. Ten je postaven na negaci všech reforem, které vládnoucí ODS a de facto i spol., tedy vláda naplánovali a prosadili. Co je smyslem? V první řadě na sebe stáhnout pozornost, v druhé být populistický, tudíž se zalíbit některým občanů, kteří se obávají, že budou spuštěním některých reforem především tratit (což samozřejmě nelze popřít).
Na tom není nic zvláštního, že se ČSSD obrací právě k těmto občanům. Jenže ČSSD sděluje jen následující: určité změny (rozuměj reformy) v různých oblastech systému nejsou zapotřebí. De facto si milý občane mysli, že existující problémy neexistují. Každopádně my, ČSSD je nevidíme, takže ty, občane, je taky nevnímej.
A dalším dechem prozrazuje ČSSD svým postojem: Jediným problémem je ODS, a tu mi neradi vidíme u moci. My bychom se tam vyjímali lépe. A proto uděláme všechno proto, abychom se ti zalíbili a ty jsi nás zvolil. Jestli opravdu všechno reálně prosadíme, co nyní slibujeme? Těžko říct. Vše je přece reálné a nepředvídatelné. Ovšem o to teď nejde, nejdřív si dáme krapet toho iracionálna a zastírání, v tobě, milý občane, nechceme budit zbytečné obavy. Svět je v nejlepším pořádku, a ten český nevyjímaje.
Toto sdělení určitě povede k získání přízně občanů zaměřených proti reformám a proti jakékoli vládě. Na to má má sociální demokracie právo. Co ale má z tohoto postoje stát, správa veřejných věcí již několik měsíců? Lakonicky řečeno, nic. Jelikož se jen daří brzdit to, co se někdy méně a někdy víc jiným způsobem musí stejně vyřešit, ať už bude u vlády kdokoli. (Tedy vycházíme-li z předpokladu, že dotyční reprezentanti nechtějí přivést Česko do potíží.)
A to je přesně otázka, kterou by bylo dobré ČSSD položit. Jde jim jen o to jejich blaho (být u moci) nebo opravdu o správu státu (zlepšit dosavadní fungování některých věcí)? Kdyby to bylo to druhé, určitě by opoziční ČSSD jen netrucovala, ale spolupracovala a nabízela konstruktivní řešení. Zatím ale vše negují, přitom neexistuje nic jednoduššího než nabídnout opak toho, co vymyslí druzí, tedy vše jen převrátit. Je to nutné říct na celé kolo: ČSSD nemá vizi.
ČSSD tak není partnerem, s nímž by se dalo věcně jednat. Chování ČSSD vůči současné vládě ovládají jen antipatie a ne ochota společně přispět ke zlepšení veřejných věcí. Nutně přece neznamená, že když je strana v opozici, že by měla pouze protiřečit. Od toho tam určitě dotyční poslanci nejsou, od toho je tam občané nezvolili a za to je taky ze svých daní neplatíme. Bylo by načase, aby si ČSSD uvědomila svou roli v celém systém a ne jen vůči několika jedincům v současné vládě, které nemůže natolik vystát, že zapomíná na svůj dluh vůči svým voličům a občanům vůbec.
Zároveň chování ČSSD pošramocuje důvěru občanů ve zdejší politiku. Pokud občané budou sledovat jen samé žabomyší války mezi politiky, tedy jisté politikaření a ne politiku, budou se čím dál tím víc cítit neosloveni a nevyslyšeni, načež se můžou od politiky odvrátit nebo v ní hledat porozumění u jiných hlasatelů prostých a rázných řešení, což jsou mnohdy členové extremistických skupin.
A to je zahrávání si s ohněm. Bylo by proto na místě, aby nejvyšší reprezentanti tohoto státu konečně začali řešit aktuální problémy společně, tudíž táhli za jeden, ale pestrý, tedy nadpartajní provaz. To však může nastat ve chvíli, kdy se dotyční zbaví trucovitosti, ješitnosti, mocichtivosti a začnou být konstruktivními partnery, kteří vidí přes hranu svého talíře.