Podívá-li se dnes člověk na hlavní zpravodajský pořad České televize Události, všimne si dvou věcí: trvá celou hodinu a kvalita obsahu této délce odpovídá. Když se podívám do zahraničí po dalších veřejnoprávních médiích, které si dříve ČT brala za vzor jako například BBC, žádná z nich se do hodinových zpráv nepouští. Proč? Jelikož jim jde o kvalitu. A to je přesně to, s čím se u zpravodajství ČT už tak nesetkáme.
Banality jsou hlavním sdělením, které stojí za zmínku a kterým dává ČT neuvěřitelnou váhu. Před Štědrým dnem se tak 10 minut (!) probírá, jak se údajně vykoupili kapři, nebo o několik dní později, že zase napadl sníh a že to způsobilo jisté komplikace (realisticky vzato: jde o běžný přírodní jev, který patří k příslušnému ročnímu období, takže se nijak nevymyká tomu v minulých letech a tak by se můžeme těšit na další běžné projevy počasí, které se dají s kdejakou meteorologickou rosničkou naplánovat na další vydání Událostí). Další na pořadu dne je pak většinou nějaká havárka a pak trochu toho zahraničního a tuzemského zpravodajství, ve kterém převládá hlavně zkratkovité a samozřejmě velmi krátké podání, kde se co událo.
Podstatné, tedy skutečně politické a společensky nosné věci, které opravdu ovlivňují chod nejen vnitrozemský, ale i ten mezinárodní mají jen velmi omezený prostor, navíc bez jakékoli analýzy a vysvětlení souvislostí. Zatímco banalitám a rádoby problémům se věnují až téměř „odborníci na slovo vzatí“.
Co nám tímto počínáním vlastně ČT sděluje? Co tím chce dosáhnout a dosahuje? Předně podceňuje zdejšího diváka a podsouvá mu, že na víc nemá, že mu jde stejně jen o ten nejpřízemnější škvár a provinčnost. To, co se děje za humny, nedej bože, za hranicemi celé republiky, je něco, čemu se není třeba věnovat. Za kopečky nám je blaho a ostatní se nás netýká. To, že se někde přerušila dodávka elektřiny, nebo že se někde střetl vlak s autem, je mnohem podstatnější a o tom by se mělo debatovat.
A to je to druhé a velmi podstatné, co svým zpravodajstvím ČT způsobuje. Zásadně určuje, čím se mají zdejší občané zabývat, co by mělo být pro ně podstatné, za co stojí každodenně žít. Jinými slovy ČT značně ovlivňuje záběr zájmu a žebříček hodnot zdejších občanů. A ze zpravodajství ČT zatím vyplývá, že se banality staví nad podstatné věci.
Není pak divu, že lidé dokáží marnit čas nad vážnými (!) debatami o tom, jaké je dnes počasí a jak se zase nevyvedlo. Není pak divu, že je všeobecná nespokojenost, když se lidé dozvídají jen samé negativní věci, přitom existuje řada zajímavých projektů, o nichž by stálo mluvit. Není divu, že se vedou diskuse velice zkratkovitě, nevěcně a často se rychle sáhne po osobním osočování, když chybí pádné a faktické argumenty. Není divu, že lidé nedokáží dát do souvislostí některé věci, respektive že nedokáží rozlišovat mezi významem a skutečností některých věcí (viz např. islamismus a islám), když jim to nikdo pořádně neosvětlí.
Tím nechci říct, že za výše uvedené tendence české společnosti může pouze ČT. Je ale stále velkou měrou masmédiem, které zásadně ovlivňuje a vstupuje do společenské nálady, takže ji spoluutváří, navíc i obrazově oproti veřejnoprávnímu rozhlasu. Když to shrneme, jde o vzdělávací prostředek. Proto je nutné si uvědomit, co od něho očekáváme, co by měl přinášet.
Má spíš vychovávat společnost k tomu, aby se zabývala jen maličkostmi, zveličovala cokoli marnotratného, nevěděla o tom, co se děje v zahraničí, nechápala souvislosti a nedokázala rozlišovat zdánlivě podobné věci? Nebo by měla ČT raději vychovávat k demokraticky smýšlející, informované, kriticky smýšlející, sebevědomé, samostatné a tolerantní společnosti? To poslední by bylo pro zdejší společnost i pro Evropu přínosné. Ostatně jí to také ukládá zákon.
To, že tu selhává Rada České televize na plné čáře, je očividné. Přesto se dá v dnešní době očekávat, že bude mít ČT jistý sebekorektiv a hlavně pud sebezáchovy, který ji bude namlouvat, ať si hlavně hledí kvality a na kvantitu se vykašle. Pud sebezáchovy proto, že mladá generace už od ČT dává čím dál tím víc ruce pryč a že si nenechá kazit chuť a nenechá se podceňovat, jelikož na internetu u zahraničních médií mnohdy najde opravdu dobře odvedenou novinařinu. Navíc v době, kdy sílí hlasy ovlivněné propagandou z Moskvy, že nelze věřit západním masmédiím, by si měla ČT ještě více uvědomit, že jedině dobrou, tedy investigativní žurnalistikou vezme těmto domněnkám vítr z plachet. Jenže se tak neděje.
A to je to, čím si ČT sama pod sebou podřezává větev. Pokud bude odvádět nekvalitní práci a stále více splývat s bulvárně zaměřenými masmédii, kterým jde jen o sledovanost získanou přehnanou dramatizací rádoby problémů, senzacechtivostí a nabubřelým podáním, přestane mít její existence smysl. Pak dá jen do rukou pádný a oprávněný argument všem odpůrcům veřejnoprávních médií, že něco takového není třeba mít a navíc si to platit.
Česká televize by si tedy měla zavčas uvědomit, jakou roli chce v dnešní době a budoucnosti sehrát, jak zlepšit kvalitu na úkor banalit a rozšafných, nevkusných a efekty přehlcených studií a pořadů. Pak možná zase získá svůj původní smysl, začne opět kultivovat a ztratí na bezbřehé provinčnosti. Příkladem jí může být BBC, která dokáže podat zprávy věcně a v klidu během několika málo minut, aniž by něco podstatného vynechala (nehledě na to, že umí vyrobit ještě mnoho jiných pořadů světové úrovně, které se pak vysílají i řadě jiných zemí).